Balada blanická

Nikoli poprvé našel Janáček inspiraci v geniálním básnickém díle Jaroslava Vrchlického (1853-1912). Tentokrát to byla Balada blanická obsažená ve sbírce Selské balady z roku 1885. A jako již mnohokrát v dějinách hudby, i Janáčkovo dílo je v tomto případě součástí delšího řetězce impulzů - sám básník totiž vysvětloval zrození své sbírky podnětem ve studii Josefa Svátka Selské vzpoury v Čechách, vymínil si však volnost zpracování historických událostí. Básnická licence je patrná zejména v případě pověsti o blanických rytířích. Hlavní motiv - spící rytíři/vojsko v hoře přinášející záchranu v nejtěžší době - nacházíme v rozmanitých podobách v různých prostředích a historických etapách. Jednou z nejznámějších a patrně nejstarších variant je pověst o králi Artušovi. V české kulturní historii byl příběh převážně spojován s horou Blaník (638 m), která leží mezi Benešovem a Vlašimí, a byl modelován různými politickými a společenskými okolnostmi, byť často protichůdnými.