Podle Janáčkových
autobiografických vzpomínek, které vydal Adolf Veselý, byl rok 1878 pro
skladatele významný tím, že právě v tomto roce se zrodila myšlenka o
založení varhanické školy v Brně. V témže roce navíc podnikl cestu do
Německa, kam ho pozval proslulý oettingenský varhanář P. G. Steinmeyer, z jehož
dílny pocházel nástroj v chrámu sv. Vojtěcha v Praze i varhany starobrněnského
kostela z roku 1876. Nezůstalo ovšem jen u návštěvy dílen. Janáček cesty
využil, aby poznal v blízkém Mnichově "mramorové divy Glyptotéky... i
divy barevné v Pinakotéce". Navštívil také svého bratra Bedřicha (1846-1918),
zaměstnaného tehdy v továrně na smaltované nádobí v Thale. V Oettingenu vznikla
4. srpna 1878 i skica skladby pro varhany, kterou psal na první volnou stranu
partitury svého nového díla, jehož kompozicí se tam začal zabývat a které
nazval Idyla
pro smyčcové nástroje. K názvu Janáčka zřejmě inspirovala atmosféra
letního pobytu v Německu, a zvláště pak romantické dojmy z návštěvy Starnberského
jezera.
