Suita
op. 3 Leoše Janáčka svým vznikem spadá do období let 1889-1891. Je výsledkem
snahy o vytvoření rozsáhlejší orchestrální kompozice, v níž autor zúročuje
svoji tehdejší výraznou orientaci na folklorní zdroje. Skladatel dílo označil
jediným konkrétním nadpisem jako "op. 3" a v roce 1924 se o něm vyjádřil
jen jako o "Skladbě".
Pozdější biografisté a katalogizátoři hovořili o Serenádě i Suitě a druhý název
se poměrně rychle vžil díky jeho použití při posmrtné premiéře díla 23. září 1928
a při prvním vydání partitury v roce 1958. Kritická edice v této podobě
poprvé vrací Suitu do verze z dubna 1891, tedy do stavu před tím, než se
její čtyři věty relativně osamostatnily, nebo byly použity v následujících
uměleckých projektech autora.