Zápisník zmizelého (1920)

Zdá se, že Vogel nepochyboval o pravdivosti redakční poznámky uveřejněné v Lidových novinách (i když není skálopevně přesvědčen, že pisatelem básní je blíže neznámý J.D.), která ovšem je součástí autorské mystifikace; stejnou víru přikládá i Janáčkovi. Jen pro pořádek a objektivitu uvádí Vogel domněnku Františka Trávníčka, že autorem by mohl být Jan Misárek-Slavičínský, neboť další jména, která se v souvislosti s textem později vynořila, tehdy ještě neznal. Na základě důkazů, které uvádí Jan Mikeska ve své kaldovské monografii, můžeme tajemství autora textu považovat za objasněné. Můžeme však také souhlasit s Voglem, že Janáček uvěřil příběhu o zmizení vesnického mládence J.D. a tím i lidovému původu textu. Baladičnost příběhu, mnohé z poetických příměrů i zkratkovitost sdělení jsou velmi blízké lidové poezii a mixáž nářečí s hovorovou češtinou byla vlivem pronikání městských prvků na moravský venkov častým zjevem, který Janáček pozoroval při sběru lidových písní. (Podobného prolínání dialektu s hovorovým jazykem použila také Gabriela Preissová v Její pastorkyni a Rudolf Těsnohlídek v Lišce Bystroušce.) Janáček svoji víru potvrdil i změnou názvu skladby, když místo nadpisu Z péra samoukova, který budil zdání titulu dodaného redakcí, pojmenoval cyklus Zápisník zmizelého. Původně se podle Janáčka skladba jmenovala Zápisník zmizelého a nezvěstného a tak byla pravděpodobně i poprvé provedena. Odhalením autora básní padl sice tzv. "skutečný" příběh J(aníčka) D. a mýtus o lidovém původu básní, tedy jedna či dvě (pravdivost a tajemnost) z Janáčkových pohnutek ke zhudebnění. Na působivosti a poetické kráse textu a jeho skvělém hudebním ztvárnění to však nic nezměnilo...